CK: Ahoj mami, jsem ráda, že jsi si udělala trochu času. Nechci Tě zdržovat nějak markantně dlouho, jen takový kratičký rozhovor, aby Karolínka jednou věděla, jak ty naše cesty začaly.* Chtěla bych s Tebou udělat tento rozhovor, který (snad) bude první ze série rozhovorů, které by se měly týkat našich cest, jo? Víte vůbec, od kdy mne máte, od kdy s vámi cestuji? SK: Člověče Cirilo… Já myslím ze tě máme.. no v Tunisu ani v Turecku jsme tě neměli.. myslím že poprvé až na Madeiře… CK: Nooojoooo! Vedle jak ta jedle. Já jsem se trochu hrabala v análech (proč se směješ?) a našla jsem tyto fotky… SK: Je, v Turecku jsi už s námi byla.. CK: Jojo, a víš kde to je přesně? SK: No jasně v tom amfiteátru, co se taťka potom poblinkal, když jsme jeli zpátky.. Aspendos. CK: Týjó, ty si vzpomínáš i jméno, tak to jsme s taťkou nezvládli. A vzpomínáš si i jméno hotelu, co jsme bydleli? Snažili jsme si to taky nějak vybavit a taky se nám nezadařilo. SK: No jasně, Oba Guiness. Znamená to turecky Zlaté Slunce nebo tak něco… CK: Sááákra, tak to moje paměť už neobsahuje tuto informaci. Safrafix… SK: Sem dobra vid? CK: Nojo, si fakt dobrá. My to s taťkou hledali dokonce na google earthu a nenašli… SK: Jsem chytrá viď? Měli byste mne v této rodině víc oceňovat, já to porad říkám, že jsem chytrá… CK: Seš fááákt dobrá.. Mimochodem na této fotce… co tě na ni zaujme? SK: Hmmm.. můj klobouk, který se při praní rozpadnul? CK: Neeeeee. Video kamera… SK: Jasně, půjčená. CK: Přesně, a zajímalo by mne, kde je ten záznam. Protože tam pravděpodobně budu i já… moje úplně první záběry. To už bude mít historickou hodnotu… SK: Já se obávám, že tam jsi ale neuměla mluvit.. tam jsi se jen fotila CK: Ale já myslela, že umím mluvit od mala. To jsem teďka trochu nešťastná…. Ale víš, jaký to byl rok? SK: No to ví určitě úplně přesně taťka. CK: No ten to ví, ale já se ptám tebe. SK: Já si to bohužel nepamatuji. CK: No byl to rok 2001. To už je dávno. A co si ještě z Turecka pamatuješ? SK: Všechno. CK: Jéééžiš, děláme rozhovor, tak nám něco přeci řekni podrobněji. SK: Mnoooo, Turecko na mne zapůsobilo.. eeee… především tou pláží, která byla strašně rušná, jezdily tam ty autobusy, kterým se říkalo dolmuše, v moři se tam koupaly ty Rusky, které byly strašně tlusté a strašně naparfémované.. a mne se dělalo špatně z té „vůně“.. CK: Živý květy, to si vzpomínám… SK: A taťka se tam koupal a honil tam nějaký kraby, takový malý… aaa taky jsem tam četla svoji poslední Viktorii, magazín, který pak přestal vycházet, jídlo mi tam vůbec nechutnalo, a koupila jsem si tam svůj červený svetr, který jsem pak obrečela a četli jsme tam knihu Účastníci zájezdu a kupovala si tam originál kabelku Louis Vuitton… A nejlepší byl ten výlet jak jsme jeli s tím tureckým průvodcem a nikdo tam nemluvil stejným jazykem. Byly tam s námi Rusové, Francouzi… a byli jsme na výletě u nějakých vodopádů… CK: Jojojo, tady jsou obrázky, aby se osvěžila tvoje paměť… SK: A taky jsem si tam nechtěně koupila od jednoho prodavače vodu, protože jsem si myslela, ze vidí, jakou mám žízeň.. jak jsem lezla do toho kopce.. a on na mne mával a mával… CK: Tak tady to musím trochu osvětlit. Vyrazili jsme totiž na Býčí vrch. Nebo šíji nebo jak se ten útes nad mořem jmenoval. A jak se tam tak škrábeme, tak pořádně pálí slunce a máme batohy a těžkou kameru.. a lezeme a potíme se.. a vysoko nad námi chlap co na nás mává a drží v ruce láhev pomerančové šťávy, pokud se nemýlím. Táta ho minul beze slova, ale ty jsi k němu přišla, vzala si pití, vypila jej, poděkovala a chystala se jít dál. Načež on logicky že to by takhle nešlo a že je potřeba zaplatit. Mimochodem nehorázný peníz… Do dneška nechápu, jak si někdo mohl myslet, že tam stál a žíznivé turisty gratis občerstvoval.. no ale nevadí.. za ten zážitek to stálo a aspoň je co vyprávět… SK: Jeee a tahle sukně mi byla.. to už musí být hodně let… CK: Jo, přibližně sedm. SK: A tyhle hodinky.. jeee. To už vůbec nemám… a tady, tady jsem chodili na višňový džus a na koláče.. CK: Jojo.. od té doby jsem vypasena a vypadám jak vypadám. Od té doby mi totiž chutná sladké. A večeře. Fuj. Vzpomínáš na svoji dietu co jsi tam jedla? SK: Jasně, melouny. CK: Přesně, protože jídlo tam bylo šíleně mastný, tak jsi posledních několik dní jedla jen a pouze melouny. A že jsi jich dokázala sníst hodně. SK: Jojo, to jsem už říkala, že tam jídlo bylo hnusný… CK: Aha, tak to jsem nějak přeslechla. Já se tak soustředila na co se budu dál ptát, že jsem neposlouchala odpovědi… Turecko bylo dobrý. A vzpomínáš na ty malinkatý modrý kvítky. Jak taťka kýchal? SK: Jasně, to byl tenkrát nějaký jasmín… Ty fotky vůbec neznám…. CK: Turecko bylo dobrý, Tunis byl až potom nebo ne? SK: Nene, Tunis byl naše úplně první dovolená s taťkou CK: Tam jsem ještě asi nebyla ne? SK: Nene, ty jsi byla až právě v Turecku. CK: Tak ale počítej prosím s tím, že tě i na Tunis časem vyzpovídám. A právě proto, že jsem tam nebyla, tak mne to zajímá dvojnásob. Taťka si to už moc nepamatuje a tak to chci slyšet od tebe. Já koukala a fotky máme až z roku 2001. Ta fotka na začátku je moje úplně první.. to jsem ještě byla mladá a krásná…. Tak tedy mami moooc děkuji za rozhovor. Byl to teprve první, tak s tím počítej. Zatím si to zkouším, jak mi tato nová role půjde. Tak věř, ze ty další rozhovory už budu ostřílenější… Tak ještě jednou děkuji a ahoj.
A navíc je to i pro mne první rozhovor, tak nebude zcela a úplně profesionální, tak se předem omlouvám za všechno…
čtvrtek 31. ledna 2008
Vzpomínky na Turecko #1
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat