pondělí 30. listopadu 2009

Spi děťátko, spi.... 2. díl

Hned zde na začátku musím zaklepat na dřevo, že Kájinka začala usínat tak, jak jsme si vždy přáli a jak již vlastně kdysi usínala, než jsme ji to odnaučili naší láskou k ní…



Protože ano, úplně ze začátku jsme si užívali každé vteřiny co jsme s ní byli a byli jsme s ní vždy, dokud nespinkala. Pak začala usínat sama. Ještě v době, kdy nedokázala v posteli pořádně protestovat, natož z ní jakýmkoliv způsobem utíkat. Většinou chvíli kňourala, ale pak se unavila a spinkala.

Ale přibližně před rokem dostala nepříjemnou virózu, smrkala, kašlala, kýchala.. a hlavně… bohužel.. blinkala. A to tak, že pořád. Kdykoliv se z postýlky ozvalo jakékoliv chrochtnutí, už jsem byl probuzený a utíkal ji zachraňovat před udávením se ve vlastních zvratkách. No a tak se stalo, že jsme si vždy lehli vedle postýlky a různými způsoby ji uklidňovali a „podporovali“ ve snaze usnout.

Ale jak šel čas, tak Karolínka už několik měsíců byla vyléčená, dokonce už několik měsíců jen tak neležela, ba dokonce už několik měsíců chodila a dokonce se už naučila nám i říkat co a jak můžeme či nesmíme dělat. A tak se stalo, že když jsme se rozhodli, že už u ní nebudeme ležet, že naši podporu při usínání již nepotřebuje, ona byla zcela jiného názoru. Zprvu nám to dávala najevo pouhým pláčem, ale v průběhu dalších měsíců to přecházelo téměř do verbálních útoků.. stále doprovázených podpůrným pláčem.

Sami sebe i vzájemně jsme se se Silvií přesvědčovali, že je nutné udělat ráznou změnu a nechat ji usínat samotnou. Ani jednoho z nás nebavilo u ní každý večer trávit hodinu a déle, čekat, zda konečně usne a pak po špičkách se plížit pryč a proklínat každé vrznutí parket…

Dnes, jak jsem to již na začátku zaklepával, usíná sama. Trvalo to asi týden, možná necelé dva, než přišla na to, že to není žádná tragédie, když tam nejsme s ní. Máme rituálek: večeře, umýt, převléci, mlíčko, vyčistit zuby, do postýlky, tam přečíst pohádku, pohladit pusinku a slíbit, že za chvíli přijdu ji zkontrolovat. Pouštím ji muziku na spaní a odcházím. Většinou po pěti minutách se ozve ono TáááááTíííííí a já přicházím, znovu ji pohladím a políbím, to už mi ale většinou dělá „pápá“, já se ji pro jistotu ptám, zda mám jít, ona kýve, ať už jdu.. Odcházím a většinou do několika málo minutek spinká. Žádné plakání, vzlykání, citové vydíraní. Kdepak. Je to šikovná holčička.

Občas se v noci ozývá TáááááTííííí, ale už k nám v noci nechodí. Většinou stačí chvíli počkat a ona usne. Někdy je potřeba zavolat, že jsme vedle v pokoji, ať spinká a někdy ji zajdu pohladit. Ale ať tak či onak, během chvíle dále chrupká. A většinou aspoň do těch sedmi ráno… Prostě krása a nádhera…


Více...

pátek 20. listopadu 2009

Potvora ekzém...

Ne vše co nás potkává je bohužel jen radost a potěšení. Ač si naštěstí nemůžeme stěžovat na zdravotní problémy vážnějšího charakteru, občas nás potrápí ucpaný nos... Nic vážného nás jinak nepotkalo a nepotkává.


Ony ty ucpané nosy naštěstí nepředstavují takový problém. Jednak díky užasnému vynálezu, kterým je vysavač a navíc se Kája naučila i sama smrkat. Sice nerada používá kapesník, radši smrká do vody a nebo jen tak do ruky.. mimochodem, když mi to párkrát udělala, tak jsem pochopil, že by se mělo správně říkat: „lepší vrabec na střeše, nežli holub v hrsti…“ a ne tak, jak se to větinou překrucuje 

Vlastně.. jak jsem již začal, ne vše je dokonalé. Ekzém… to je to, co nás trápí. Bude to asi půl roku, co se poprvé Kájince na zápěstí objevily červené fleky. Původně jsme mysleli, že to je reakce na sluníčko, protože tou dobou zrovna začalo léto. Takže se to mazalo opalovacím krémem. Zlepšilo se to, zase se to zhoršilo a zase zlepšilo a tak pořád dokola. Vlastně až do dnešních dnů.

Časem se to občas objevovalo i v loketní jamce, v podkolenní jamce, pod nosem… Většinou se to objevilo a zase zmizelo. Nikdy ji to asi nesvědilo, nikdy si nic neškrábala. Zarudlou kůže měla třeba dva tři dny a pak zcela zmizela. Objevila se však na jiné ruce. A tak se to všelijak točilo. Používali jsme na to od rozpuštěného cukru ve vodě (čti homeopatika), přes čisté sádlo, zinkové masti až po mast z konopí. Nebylo zcela jasné, co pomáhalo a co ne, protože zarudlost zdánlivě mizela sama od sebe i když se nijak moc nemazalo. Ani chvíle, která způsobila zhoršení nebyla nijak patrná. Dnes to vypadá, že dlouhé cachtání ve vodě ji to zhoršuje. Ale když to na zápěstí nemá, tak se to tam neobjevi. Jen když už to nekde má, tak to více zarudne.

Co je však nejhorší, poslední dobou ji to začíná zcela zjevně svědit. Občas si to rozškrábe do krve. I tak se ji to naštěstí dost rychle zahojí. Za dva dny po tom není ani památky. Ale my jsme stále stejně zoufalí, protože nejsme schopni přijít na to, kvůli čemu se to objevuje.

Zjistili jsme, že jí nedělá zrovna dobře čokoláda a oříšky. Obojí za cenu osypaného obličeje, hlavně kolem pusy a částečně i zad. Snažíme se postupně eliminovat možnosti, které to mohou způsobovat, citrusy, med, skořici a další. Není to úplně jednoduché. Ale snažíme se…

Více...