pátek 16. května 2008

Kája modelkou


...že naše Kája je modelka, jsme věděli od samého začátku. Ovšem pořádný význam tomuto prohlášení dala až návštěva tety Káti z Ameriky.

Začalo to tak, že jsem přišel domů z práce a Katka zrovna byla u nás. Již z chodby jsem viděl obrovský kufr z půlky plný oblečků všeho druhu. Již z dálky jsem hádal dupačky, bodíčka, šatičky, rifle, ponožky, čepičky a další věci, které já jako představitel mužského pohlaví nejsem schopen rozeznat. Říkal jsem si cosi o tom, že jsem zvědavý, kam to všechno uskladníme. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem vešel do obýváku, kde seděla na zemi Silvie s Katkou a přehrabovaly se v hromadě dalších oblečků. Ta kupa mi ne vzdáleně připomínala horu Říp. Nejen tvarem, ale i velikostí. Trochu se mi z toho zatočila hlava. Holky mne moc nevnímaly a dál se rozplývaly nad tím či oním kouskem oblečení.

Hned bylo jasné, a to nejen mne, ale i Silvii a Katce, že i kdyby Kája nosila každý kus toho oblečení jen jednou a nikdy více, tak že to odnosit prostě nemůže stihnout. Některé věci už teď jí byly malé. A ty, které byly právě teď, či za rok nebo dva... no, koukal jsem na to opravdu jak vyoraná sůva z nudlí.

Holky byly u vytržení. Třídily, přehazovaly z hromady na různé malé hromádky. Systém jsem sice nechápal, ale ony ano a to je hlavní. Ještě celý večer a následující den Silvie hromadu procházela, třídila, věci, které Káje budou za rok nebo dva ukládala do pytlů a schovávala kamsi a věci k okamžitému používání ukrývala do velké skříně, kterou den předtím vyprázdnila.

A tak od té doby vidím Káju téměř každý den v něčem novém. Samozřejmě vytváříme fotografické portfolio, aby se naše modelka mohla jednou tímto prezentovat, jako že začínala opravdu mladá :-D.

Fotky naší parádnice najdete zde na našem webu.


Více...

úterý 13. května 2008

Dovolená díl druhý

V podstatě každý den je u Káji něco nového. Za ten poslední měsíc se toho událo strašně moc a určitě nedokážu vše vyjmenovat a dokonce asi ani nezvládnu správnou časovou posloupnost. Tak zkusím aspoň to nejdůležitější.


Jako první musím popsat, jak jsem přišel odkudsi domů a Silvie mi hned ve dveřích hlásila, že se Kája poprvé natáhla po hračcce, když ležela na bříšku a pásla koně. Ten samý den šla Silvie na kondiční jízdy a já hlídal. Takže jsem připravil kameru, deku, rozložil hračky, položil Káju na bříško. Vzal do ruky kameru a než ji stihl pustit, tak už držela kroužky v ruce. Tak jsem si řekl, že toto budu ignorovat a že pořád ještě zvládnu nafilmovat jak „poprvé“ bere hračku do ruky. A opravdu. Na podruhé se to podařilo. Kroužky jsem vzal, položil je sice na dosah, ale co nejdál od ležící Káji a čekal. A šup, bleskově natáhla ručku, uchopila kroužky a šup s nima do pusy...

Několik dní poté se naučila další věc. Převalit se z bříška na záda. Ze začátku ji to stálo spoustu síly, ale během dvou dnů se natolik zlepšila, že když zrovna nechce být na bříšku, tak se během dvou tří sekund otočí. Občas se tomu sama diví, že najednou vidí strop.

Zdokonalila i sahání po věcech, když pase koníčky. Nyní již sahá oběma ručkama najednou. Náš andílek byl vždy zvědavej. Což je pro její život určitě pozitivní, ale pro nás to je zatím dost stresující a tušíme, že bude mnohem hůř. Projevuje se to zatím tak nevinně, například při krmení. Nelze kolem ní projít, nelze šustnout papírkem, nejde vlastně ani promluvit, aniž by se ona nepustila a nezačala se usilovně rozhlížet, kde se co děje. Během jednoho kojení je schopna toto udělat třeba dvacetkrát. Je to trochu o nervy.

Stejně tak se znovu stěžuje její usínání přes den, tuším, že se bojí, že jí během spánku něco uteče a tak se vždy drží bdělá co to jde. Což je doprovázeno řevem. Ostatně řev u nás doma nějak zevšedněl. Obzvlášť únavné je, když se andílek promění v ďáblíka během procházky venku. Pak to vypadá tak, že Kája je celé dopoledne vzhůru. Tak natěšeni vyrážíme ven s nadějí, že miminko co nevidět usne a my si budeme někde moci sednout a číst si. Jenže ležíce v kočáru na zádech má Kája pocit, že ji utíká strašně moc věcí kolem a tak se snaží neúspěšně posadit a z tohoto neúspěchu frustrovaná řve jak na lesy. Vydrží to hodiny.

Během dovolené jsme plánovali nejeden výlet. Skutečnost se však opět řídila Karolínkou a tak jsme radši chodili jen „lokálně“. To znamená po Praze tak, aby se šlo případně rychle vrátit domů. Fotky z těchto „akcí“ najdete na našich stránkách.

Více...

pondělí 12. května 2008

Dovolená díl první

Tak dovolená utekla jako voda. Dva a půl týdne. Musím upřímně přiznat, že jsem měl trochu obavy, jak to doma bude probíhat. Přeci jenom poslední dobou jsem to měl v práci hodně odpočinkové a naopak doma to bylo poněkud náročné. Ale těšil jsem se. Hlavně na Káju.



Vždyť v Zentivě jsem zůstával kvůli ní. Asi před půl rokem a něco málo jsem si řekl, že Zentiva není to pravé ořechové. Je tam pohoda.. to ano.. až moc pohody. Dokonce až příliš. A tak jsem chtěl něco, kde bych mohl víc pracovat a taky za to dostat víc peněz. Ale měla tu nespornou výhodu volného času. Mohl jsem přijít do práce dřív a dřív odejít. Vlastně jsem mohl odejít kdykoliv i v průběhu dne. Prostě se to někdy, libovolně kdy, napracovalo. A to, když má člověk malé dítě doma, je úžasná výhoda. Vyšlo to krásně, že když se Kája narodila, tak jsem s ní byl tři týdny doma a staral se o obě holky. A pak jsem byl taky víc než často doma, abych mohl být nápomocen. A tak toto byla taková hezká tečka za mojí působností v Zentivě. Ještě jednou vlastně skoro tři týdny.

Káju jsme naučili docela dobře chodit spát. Vlastně třikrát denně. Kája vstává v sedm. Někdy v šest. Někdy až v osm. Probudí se a už neusne. Silvinka vždy chtěla ještě trochu spát, tak jsem si Káju bral do obýváku, hrál si s ní, dával ji pod hrazdičku a ona byla víc než spokojená. Vydržela to většinou tak do devíti či do desíti hodin a následně usnula. V horším případě se probudila za půl hoďky, v tom lepším až kolem oběda. Respektive většinou ve chvíli, když jsme usedli ke stolu. Ano, obědy jsou docela stresující. Potom následoval pokus o siestu, který jsme brzy vzdali a raději jsme vyrazili s kočárem na projíždku. Tam v lepším případě usnula, v tom horším nikoliv. To pak znamenalo, že se vztekala a nadávala nám a chtěla vidět z kočárku ven, což se jí ještě nemůže dařit, protože neumí sedět.

Doma pak kolem půl sedmé až sedmé následovalo mytí a pak pokus o uspání. Občas se to opravdu vydařilo již na poprvé, někdy ještě bylo třeba trochu pochovat a pohrát si a nejpozději v osm krásně spinkala.

Pokračování zítra...

Více...

úterý 6. května 2008

Návštěva tety Káti


Tři roky uběhly jako voda, co jsme se naposledy viděly s mou drahou přítelkyní Katynkou. Kačenka je starší o dvě děti, Sophii a Annabel, no a já o naši Káju.

Kačenka přijela jako pravátetička z Ameriky, totiž s ohromným kufrem plným garderoby pro Karolínku. Skrýval odhadem 200 ks oblečků a museli jsme vyhodit obsah jedné skříně, abychom ho tam vůbec dokázali přerovnat. Takže Karoli, ať chce nebo nechce, je nucena státi se ve svém raném věku 4 měsíců manekýnkou a měnit modely. A toto ji čeká až do dvou let.

Za těch pár dnů jsme toho my tři, totiž já, Karoli a Katy, spoustu zvládly! Byly na thajské masáži. Podnikly takřka horolezeckou výpravu strmou Kinského zahradou a Petřínem, kojily snad na každé druhé lavičce, skoro stihly i Pražský hrad… (drahé dítko nám to nedovolilo, někde od Úvozu si vyžádala hlasitým rykem odnos v náručí). Ale ještě jsme zvládly spoustu jiného….přejít půl Karlova mostu a uvíznout v davu, co se nehýbal tam ani zpátky, dostat se na Malou Stranu přes jiný most až do Starbucks, tam nenajít místo k sezení, ale sedět venku, zmoknout tamtéž, vyšplhat se opět Nerudovkou vzhůru k Hradu, pro změnu opět s Kájou v náručí (vydávala celou cestu blažené hrdelní výkřiky), prosekat si cestu Hradem davy turistů, nepodívat se nakonec vlastně vůbec nikam do interiéru, dojít na konec k Purkrabství a zjistit, že cesta dále je rozkopána a jediná průchozí ucpána pro změnu nehybným davem, otočit se a dojít pěšky zpět Nerudovkou, již tradičně s Kájinkou v náručí, dojít pěšky na Újezd a smrtelně unaveny se rozloučit. Teta Káťa je již opět doma, nám se trochu stýská, ale snad se brzy opět shledáme.


Více...