středa 12. května 2010

Tak se ale pěkně rozmlouváme...

Tak dlouho jsme říkali, že se Karolínka začíná rozmlouvat, až jsme si téměř nevšimli, kdy k tomu opravdu došlo. Každopádně, už je to tady. Karolínka pořád něco povídá…


Někdy to dává smysl, někdy trochu méně… pokud člověk nerozumí „karolínštině“ (respektive, pokud doma nemá dítě podobného věku), tak tomu téměř nerozumí. Ona však popisuje všechno co kolem sebe vidí či co se kolem ní děje. Některé historky vypráví stále kolem dokola… To už dělala v době, kdy mluvit neuměla a kdy 95% povídání bylo ve znakové řeči. Stejně rychle, jako si tuto však vymyslela a naučila používat, ji již zapomněla a nahradila skutečnými slovy. Ač ještě mnoho slov je zkomolených, vynechaná některá písmenka, třeba R kdekoliv ve slově či L na začátku slov, tak již jí je docela obstojně rozumět.

Kromě vyprávění historek krásně popisuje logické věci ze svého okoli. Což není vždy úplně příjemné pro nás jako pro rodiče. Třeba když potkáme vousatého pána, tak s naprostou pravidelností a samozřejmostí na něj ukáže a povídá: „Bubák, Kája bojí..“. Totéž pronáší na adresu starých paní v tramvaji. Naštěstí již ne s takovou pravidelností.

Ale už si dokáže i přesně říci co sama chce či po čem touží. Takže z kuchyně se často ozývá: „mámo, ham, kaja chce ham, Kája moc chce. Mámo hned“. A nebo jak rozbitý kolovrátek kolem dokola dokáže škemrat o pohádku. Přijdu domů, sednu si na gauč, ona mi skočí na klín a povídá: „táto, pohádku… mimi… kočárek… hapalo dolu, mimi pláče… moc buaaaaaaa“. Člověku pak nezbývá nic jiného než začít vyprávět přesně na téma, které si zvolila… Po pohádce, na kterou je rodič hrdý, jak ji vymyslel, jak byla dlouhá a jak to potomka muselo uspokojit se ozve proste: „táto další pohádku….“ Po třetí již přechází na přemlouvání, že už pohádek bylo hodně. „Ne, mao pohádek. Tato, další. Novou. Pejsek, kočička, les, procházka. Tato, pohádku“

A samozřejmě si již říká, když ji něco bolí či trápí. A tak se stalo, že před pár dny jsem hlídal, zatímco Silvie získávala energii a manu kdesi ve společnosti, že Karolínka byla v postýlce a hrála si se svoji oblíbenou „hračkou“. Se skleněnkami. Ano, obyčejné skleněné kuličky. Znovu a znovu je vysypává a sbírá do krabičky. V posteli s tím vydrží hodinu až dvě a minimálně stejný čas i přes den. Já cosi dělám v obýváku, když náhle slyším onu ťapy ťapy a v chodbě stojí Kája, pyžamko sundané, jen v pleně a říká: „táto, kuk!“. Vstanu a ptám se ji co to dělá a proč nemá pyžamu. Kája se chytla v místě, kde ještě před chvílí byla nohavice od dupaček a povídá: „kulička, hapala. Tlačí. Kája klepy klepy“. Ač na mne šel smích, zachoval jsem kamennou tvář, pochválil ji a pomohl ji do pyžama. Ona si v posteli sedla, začala se tak nějak na zadku vrtět a říká: „táto, tlačí, pořád“. Napadlo mne, že ji kulička zůstala v plence. Již jednou jsem ji ráno převlíkal a našel jsem ji tam. Tak ji opět svlékám, včetně pleny a nikde nic. Tak ji plenu aspoň vyměním a po opětovném obléknutí zase zalézá do postýlky. Vrtí se, hází divné obličeje, ale že dobry. Pět minut na to se však ozývá z pokojíčku volání. Znovu přicházím. A že když sedí, že ji to tlačí. Ukazuje mi kamsi na záda. Tak prohmatám celou postel, nikde nic. Opět prohmatávám plenu, stále nic. Tak ji říkám ať si lehne, když ji to tlačí při sezení. Ona si lehne, trochu se vrtí a s uklidňujícím pohledem říká: „táto, dobý, už“.

Za pět minut však opět volání. Cestou mne popadá vztek, který zvládám potlačit, než k ní dojdu. Ona tam nešťastně sedí a prý opět tlačí. Tak ji beru ven, svlékám, stojí přede mnou nahá a ukazuje kamsi na záda, že to tam tlačí. Napadá mne, že se jen praštila a pořádně ji prohmatávám ledviny, zda to tam bolí. Tentokrát ukazuje na levou půlku zadku. Tak ji půlky roztáhnu a vypadne kulička. Kája se začne smát a ukazovat na ni. Opět se oblékáme, Kája se v posteli zkouší vrtět, hlásí, že teď už opravdu dobrý a spokojeně usíná… zatím to vyprávěla jednou Silvii, jednou mne a jednou jsme to Silvii vyprávěli spolu… A že to umí kouzelně. Jsem zvědavý, zda to pochopí prarodiče, až jim to bude taky říkat….

Více...