pondělí 24. listopadu 2008

První POŘÁDNÉ krůčky

Trvalo to jedenáct měsíců a pět dní, než Karolínka poprvé přešla vzdálenost o trochu větší než jeden metr, která se rozprostírá mezi naším konferenčním stolkem a bobany, který jí zabraňují jít do kuchyně...

Po pravdě řečeno jsme čekali, že tento okamžik přijde mnohem dříve. Vše tomu nasvědčovalo. Kája již bez problémů chodila kolem gauče, stolku i oněch bobanů. Držela se při tom jednou rukou, ale v jejím kroku byla cítit jistota. Pokud jsme ji drželi za ruce, tak cupitala po celém bytě rychle jako šváb.. a kdo někdy viděl, jak rychle se pohybuje takový šváb, tak ví, že Karolínka byla opravdu rychlá.

Už déle jak čtrnáct dní jsme pozorovali její nesmělé pokusy, jeden, dva, tři, někdy tři a půl krůčku a pak ležérní zakončení plácnutím sebou na zem. Ale teprve dneska se odhodlala, odpoutala od bobanu a nejistým krokem zamířila k Silvii. Jako obvykle jsem její kroky počítal... Jeden, dva, tři, ČTYŘI, PĚT, ŠEST, SEDM, OSM.... a zakončila to ladně v náručí své matky. Dočkala se ovací, potlesku, chvály. A tak se jí to líbilo, že se vymanila z mámina objetí a zamířila stejnou cestou zpátky ke mne. Opět jsem kroky počítal a opět jsem končil těsně pod desítkou. Opět ovace, opět Káji úsměv, opět se otočila a zase už cupitala zpátky za mamkou.

Opakovalo se to snad desetkrát. Zcela zjevně se jí to líbilo minimálně stejně jako nám...

Více...

neděle 23. listopadu 2008

Karolínka na výstavě

Řekli jsme si, že je načase vrátit se trochu ke kulturnímu životu. Už nemusíme neustále kojit ani přebalovat, ale naopak, naše dcera již leccos vnímá, leccos ji zajímá, a tak jsme se rozhodli vzít ji na výstavu na pražském Purkrabství - Zlato Inků.

Pro větší pohodlí a také aby lépe viděla, vzali jsme s sebou klokanku. Kájinka si cestou pospala a tak jsme ji růžově naladěnou usadili na mé břicho, zaplatili rodinné vstupné a vyrazili vstříc třpytivým maskám, nožům, ornamentům, ...

Bohužel stejný nápad jako my mělo ještě asi půl Prahy, takže nebylo zcela jednoduché se k vitrínám s artefakty dostat. Byl to ten typ výstavy, na které je dobré se zastavit a popisky si opravdu přečíst a nejen proběhnout kolem. To se Kájince poměrně zamlouvalo, do skla se totiž pěkně mlátí dlaněmi, ono to tak hezky pleská. Ovšem zamlouvalo se jí to asi jednu minutu, pak se jí v tom mírném předklonu už nelíbilo a začala se různě vzpouzet. Brzy se jí nabídlo ovšem jiné rozptýlení - vlasy a vousy našich bližních. Jedné blonďaté paní se rozkošnicky pohrabovala ve vlasech. Jednomu ne moc dobře naladěnému pánu chtěla prohrábnout vousy, ale ten včas utekl.

Abychom ji rozptýlili, vytáhli jsme zbraň těžkého kalibru, totiž kukuřičné křupky. Trhala je a pojídala je s chutí. Když ji i toto přestalo bavit, strčila zbytek jedné paní do kabelky. Zůstávala však v dobré náladě a tak jsem se odvážila znovu naklonit nad popisky. U jedné vitríny byla shodou okolností asi 6ti letá holčička. Naše Kája se jí chytla za ruku a k mému překvapení holčička zděšeně neutekla a dokonce se jí to moc líbilo. Chvíli se tak držely a koukaly si vzájemně do očí.

Zkusili jsme jít i do místnosti, kde se promítal doprovodný film. Určitě byl zajímavý, ale to my bohužel nemůžeme potvrdit. Naší holčičku totiž vůbec nebavil. Hulákala tam zvesela a hlavně nahlas. A tak jsme šli radši zase domů....

Myslím, že to pro letos s kulturou stačí.

Více...

sobota 1. listopadu 2008

10 měsíců

Karolínce je už pár dní 10 měsíců a už se v ní projevuje holčička s vlastní osobností.


Zatím je optimistická, milá, usměvavá, ale neváhá si říct o to, co chce - ukazuje na to svým miniaturním ukazováčkem a "eh"uje tak dlouho, dokud nepochopíme. Někdy nám to trvá a to potom ztrácí trpělivost a přechází do mírného rykotu. Průšvih máme, pokud jí sebereme nějakou hodně oblíbenou hračku - což je většinou nějaký kus papíru nebo víčko od krémů - Karolínka víčka miluje. Samotné tuby ji také zajímají, ale víčka vyhrávají na celé čáře. Hraje si ale i s opravdovými hračkami - s kelímky, krtkem, medvídkem - s těmi se mazlí, tulí si je k obličeji a tváří se spokojeně. Miminkovské jídlo jí přestává chutnat, začíná mlsně koukat po našem a tuším, že by se směle pustila i do řízku, pokud bychom ji k němu pustili my.
No a naučila se toho spoustu - paci paci, dělá nám malá malá, umí se posadit na hačí, ukázat, jak je veliká, rozeznává jednotlivé hračky - když se zeptám, kde je medvídek, vezme ho do ruky a ukáže mi ho. Taky už umí pápá a nejintenzivněji to dělá při tatínkově odchodu do práce. Střídavě se mu vrhá kolem krku a mává.
Ovšem nejvíce smekáme před jejím pohybovým nadáním. Ručičkami si nahodí náramky stylem keltských kněžek před obřadem, nejlépe na každou ruku jeden. Ten pohyb je zcela ženský a elegantní, až jí ho závidím. Leze s velkým přehledem, ale hlavně chodí podél stolu, myslím, že klidně můžu říct, že ho obíhá, ale dokonce se už i pouští! Udělá dva tři krůčky a pak se jí nožičky zapletou. Dlužno jí přiznat, že padá dost šikovně a z ran si moc nedělá.
Vypadá to, že první slůvko bude ham, aspoň zatím se to podobá normálním slovům nejvíc.
Je to naše šikovná beruška a jak říká tatínek, nádhernice nádherná....


Více...