Tak sem se zase jednou dostala k počítači

Tak jsem se taky konečně dostala na chvíli k počítači. Máma totiž usnula na gauči, jako by snad měla z čeho být unavená a táta se hrabe v legu jak malej kluk. To fakt nechápu. No, ale když ho to baví… Aspoň mam chvilku pro sebe…

To je hrůza, jak mne pořád přebalujou, ňufaj, chovaj a houpaj a šišlaj na mně. Z toho by se jedno mimino zcvoklo. Naštěstí já mam svatou trpělivost a když je to baví, tak je v tom nechávám. Navíc občas to je docela příjemný. Někdy, když nemůžu spát a po dlouhých večerech trpím nespavostí, tak je to fajn, když mne drží a hopsaj se mnou na té velké kulaté věci, co ji říkají balón. Přitom, když mne na to včera dávali bříškem dolů, tak říkali něco v tom smyslu, že to je pro mne celý svět. Tak nevím.

Každopádně se na tom fajn usíná. Tedy pokud se zrovna trefí do té správné hopsací vlny. Jinak z toho mam žaludek na vodě a trpím mořskou nemocí. A ti rodiče fakt mi občas přijdou divný. Tak se mnou hopsají, já se jim snažím vysvětlit, že nechci hopsat, že už chci do postele, vysvětluji jim to deset minut a nic. Furt hopsaj jak pominutí. Já unavená, že bych spala ve stoje, teda zkusím spát. Daří se mi to.. akorát že jak mne pořád drží jak nějakou zajatkyni na tom míči, tak se za chvíli probudím a zjišťuji, že stále nejsem v posteli. No tak se jim nejdřív po dobrém a pak už lehce rozladěná snažím říct, že už ale OPRAVDU chci do postele. A co myslíte. Oni mne ignorují a začnou ještě víc skákat! To by mne trefil šlak. Fakt už vzteky bez sebe na ně křičím, že CHCI DO POSTELE. Ale připadají mi, že jsou buďto úplně hluchý nebo úplně mimo. Hopsaj a hopsaj. Opět se snažím usnout ale to už mne budí i mořská nemoc. Zase už zoufale prosím, ať toho nechají a oni pořád nic. Snažím se udržet žaludek v klidu, ale zkuste si to bejt na matějský na nějaký atrakci několik hodin v kuse… A tak si blinknu..

Fakt se za to vždy stydím a dlouho předlouho se potom vždy omlouvám. Rodiče se na mne zato sice nijak očividně nezlobí, ale vždy z toho mam takovej divněj pocit. Stydím se, až na prdelce se červenám. Celá zoufalá z té situace žádoním, prosím, slibuju, vyhrožuju.. a oni nic. Už jsem pochopila, že musím počkat, až je to přestane bavit, nebo až je začnou bolet záda. Pak toho nechají. Jako, ať si fakt hopsaj, když je to tak baví, ale proč mne u toho potřebujou???

Ale jako by to nestačilo, tak potom, co dohopsají mne odnesou konečně do postele, ale nenechají mne spát. Kdepak, to by bylo moc jednoduchý. Oni se oba nade mnou slezou, jak vosy nad bonbonem a začnou mručet jak medvědi! To byste nevěřili. Fakt mi to přijde směšný. Oni asi nemají ani kousek studu v sobě. Tak jim vždy dělám chvíli radost a říkám jim, jak je to super a jak jim to jde a dokud je chválím, tak v tom pokračujou. Naštěstí pro mne, když jim to přestanu chválit, tak se urazí a nechají toho, konečně mne uloží do postele a nechají mne spát…