pondělí 26. ledna 2009

Karolínčiny pokroky v lednu 2009


Je konec ledna a tak mame dvanáctinu nového roku 2009 skoro za sebou. Mohli bychom sem zaznamenat všechny naše patálie, ale tohle je hlavně o Karolínce, ze které se v lednu stala zase samostatnější a výraznější holčička se stále více se projevující osobností.

Jednak je to akrobatka. Po mě určitě není. Je totiž opravdu šikovná. Houpací křesílko, které leželo tak trochu opomenuto v koutě, je teď v dennodenním provozu. Ovšem ne tak, jak bych čekala, totiž holčičku v něm pololežící, opřenou, koukající třeba na krtečka. Ooo, nikoliv. Naše Kája se ohne, vyleze na něj, podleze rukojeť, vystrčí zadeček, takže napul visí dolů, vyhoupne se, stojí, vyrazí bojovný výkřik a pak skočí zase dolů, pohoupe se, prohne a šup celé dokola znovu. Mrzne mi krev v žilách při té podívané.
Taky se naučila vylézt na pohovku, naši dosavadní bariéru vytvořenou z bobanů mezi kuchyní a obývákem také zdolává. Je rychlá a mrštná.
I nadále miluje toaletní mísu. Chodí s námi - bohužel - při každé příležitosti a když jsme rychlejší, mlátí do dveří, abychom ji vpustili. Pak vejde, dojde k toaletnímu papíru a s velkou radostí nám několik metrů odmotá, event. nakouskuje na miniaturní proužečky. Obojí je velmi nepoužitelné.
Miluje čištění zubů! Čistí si ovšem důkladně jen ty spodní, o horní se starám s trochou boje já. Ráda se češe, ponejlépe dvěma hřebeny naráz a ráda se zdobí čelenkami, náramky apod. Ráda se kouká, jak se maluju, nejvíc na tom ovšem miluje přepudrování (jen jako) jejího vlastního obličeje a aplikaci jeleního loje na její rtíky. Ostatně krémy jsou taky její hobby, s velkou chutí do každého zaboří ukazováček a pak si ho roztírá po tváři.
Dále umí jíst sama banán, do půlky oloupaný třímá vítězně v ruce, chodí po bytě a ukusuje. Občas se to nepovede a banán je - v závislosti na své zralosti - všude, pochopitelně.
Už se strefuje s puzzle - a protože ji za každou její šikovnost chválíme i tleskáme - tak když se jí to povede, sama si zatleská.
Umí říkat mama, baba, ham, nam, gaga, kac kac a hlavne buuu, to je opravdu rozkošné. Ví moc dobře, že některé věci nesmí, např. vytahovat moje knihy z knihovny, strkat prsty do otvorů v počítači.. ovšem její touha to udělat je tak silná, že přijde, podívá se na mě zcela vážně, zakroutí hlavou nene, že tohle se nedělá a pak tam ten prst strčí, knihy lítají..
Její největší odměnou pro nás jsou ovšem pusinky, které nám velkoryse a velmi spravedlivě rozdává. Potěší to i uprostřed noci, kdy se jí zrovna nechce spát. Nejdřív nám skáče chvíli po hlavách a pak, když to vypadá, že budeme šílet, dá nám pusinku. Krása....






Více...