úterý 29. září 2009

... nic není jako bývalo...

Začnu asi jako již tolik jiných na tolika jiných blozích, ale… Je nějak čím dál tím míň času… na všechno… Včetně času na psaní blogu. Ne že bych nechtěl psát, jen prostě buďto není čas a nebo není síla… nebo oboji.



Uvědomuji si to jen pomalu a postupně, jak naše dítě změnilo naše životy. Ale o tom, kolik přinesla radosti a štěstí, o tom píšu v každém zápisu. Ale ty změny jsou mnohem větší a ne vždy plné oné radosti a onoho štěstí.

Kdepak, v žádném případě si tu dnes nechystám na naši Karolínku stěžovat. Jen napsat pár postřehů z našich současných životů. Hodně jsem ty změny pocítil na dovolené. Myslím, že naše dovolené v nejbližší době nebudou co bývaly. Pro Silvii, která je na „dovolené“ už skoro dva roky, je to změna prostředí, možnost výletů, pro mne, pracujícího člověka, by měla dovolená být doba, kdy se nemusím stresovat s pracovními záležitostmi, kdy nemusím mít nastavený budík na dobu, kdy slušní lidé ještě spí …

A realita? Ano, Silvie změní prostředí a dostane se jí výletů. Ovšem změna prostředí neznamená změnu ničeho, kromě onoho prostředí. Stále je potřeba ráno vstát, udělat mléko, převléct plenu, NĚKOLIKRÁT obléci Káju, JEŠTĚ VÍCEKRÁT ji obout, kolem doby oběda ji uspávat, chodit kolem ní po špičkách, když se ji uspat podaří, intenzivně se ji po celý den věnovat a to až do večerních hodin. Já se opravdu (téměř) přestávám věnovat pracovním záležitostem (proklet budíž mobilní telefon), budík opravdu nenastavuji, ale to již skoro dva roky, neboť do doby, kdy ještě slušní lidé spí nás spolehlivě den co den budí Kája.
Dovolená, jakou jsme podnikali před čtyřmi lety, se asi ještě pár let – počítám tak patnáct – konat nebude. Vlastně ano, pokud budou prarodiče ochotni, aby Kája u nich mohla trávit prázdniny. Aby si naše dcera od nás mohla odpočinout.

Do té doby již nebudeme večer chodit na dlouhé noční procházky, nebudeme chodit na dlouhé večeře zakončené nejednou sklenicí vína či piva. A nebo budeme muset změnit ráz našich dovolených. Penziony, které vždy zcela vyhovovaly, jsou dnes již vyhovující méně. Protože většinou se spí v jedné místnosti, což dvěma dospělým lidem nevadí. Ovšem pokud tam je s nimi ještě třetí malý človíček, který je kolem sedmé hodiny probudí, dožaduje se intenzivní pozornosti po celý den až do hodiny osmé, a potom usnuvší, je potřeba kolem něho chodit po špičkách, mluvit pouze šeptem a opustit prostory pokoje je stejně nepředstavitelné, jako dostat se na planetu Mars.

Ano, dovolené již nejsou co bývaly. Do Prahy a do práce jsem se vracel poněkud unaven, těšíc se, jak si v práci trochu odpočinu. Vlastně obdivuji ženy, které tráví s ratolestmi celé dny. Obdivuji, že vydrží na té jejich dovolené tak dlouze. Mne stačil dovolené pouze týden…

Více...

pátek 4. září 2009

Souhrn léta...

Ano, já vím, já vím! Tak málo sem píšeme a přitom se toho tolik děje, je to jako přímá úměra ve škole, čím víc zážitků, tím méně času to prožít v duši - nebo je to nepřímá?
S Karolínkou jsme měly krásné léto, různě jsme se poflakovaly většinou v Sadské, pak také v Pasekách, naše dítě bylo šťastné - jako zahradnice poctivě zalévala, jako plavec se čachtala ve vodě, jako mistryně báboviček sázela jednu vedle druhé, honila kočičky, které teď vítězí nad pejsky, jezdila na motorce, házela šišky do řeky. Vážně si to moc užívala.

Pak jsme odjeli na týden do Lovětína k Jindřichovu Hradci a tam nám ke všemu výše jmenovanému přibyli pštrosi a ovce, z čehož měla Kájinka nadprůměrný zážitek, zvláště poté, co ťukali po ránu na okno a loudili rohlík..

No a také se stalo to, že i k nám dorazilo období vzdoru! Stejně, jako zhruba od ledna na všechno říkala hm a souhlasila, tak teď je na vše důrazné NE! Ne! Neeee! Vyjma jídla. Občas mě i bije. Taky mi porůznu utíká, např. v obchodě, ale jinak si mě hlídá až až... moc.

No a perlička z našeho života na závěr - dnes jsme takřka běžely na výplach žaludku. Přesazovala jsem kytku, vodu, ve které kořenila, vylila do květináče... uklízím hlínu, zametu, odnáším plnou lopatku, otočím se a drahé dítě dopíjí vodu z té sklenice!!! Pochopitelně mě došlo, že ta kytka je vlastně určitě jedovatá... tak jsem volala doktorovi, ale protože to byla jen kapička, tak nás naštěstí nikam neposlal. Jen hodně pila (ha! jako po otravě). Pak už jen spadla ze židle. Slibuju, že budu zpět dřív, než minule!
Více...