sobota 19. ledna 2008

Výročí! Už je nám měsíc!

Tak dneska... je devatenáctého. Teda ještě pár minut. Musím zaťukat na dřevo, ale dneska byla Kája zase jednou andílek. Vlastně od rána spinkala. Teďka je skoro půlnoc a stále ještě spí...

Je to příjemná změna po včerejšku, kdy jsem přišel ve tři domů z práce, a v podstatě si vzal řvoucí dítě do náruče a s malýma přestávkama sem jej tam držel až do půlnoci. Jak je to naše štěstí, tak je potřeba říci, že občas to je dost namáhavé. Včera nám opravdu dávala co proto. Vyžadovala houpat a houpat a houpat a vůbec nebrala v potaz, že nás bolí záda. Střídali jsme se se Silvií v hopsáni. Vždy, když jeden už byl příliš hotovej, nastoupil druhej. Kája si nás evidentně vychutnávala. Asi po čtvrt hodině hopsání zavřela oči a zdálo se, že usnula. Akorát ji to vydrželo přesně deset minut. Po těch deset minut to opravdu vypadalo, že tvrdě spí. Jenže pak začala ještě stále se zavřenýma očima natahovat a následně pěkně řvát. Což pro nás byl povel, abychom hopsali poněkud intenzivněji. Po pěti minutách intenzívního hopsání se zase začala usmívat, což činila po dalších patnáct minut a následně na deset minut usnula, aby se pak ze spaní mohla začít šklebit a natahovat. Což pro nás byl povel... A tak dále a tak dále. Před jedenáctou večerní to Silvie vzdala. Nebo spíš již nevydržela a odebrala se na lože. Já Káju vzal, pustil si do sluchátek z počítače film a hádejte co dělal.. no jasně, hopsal. V moudré knížce od Karpa jsme se dočetli, že dětátko má rádo teplíčko. Takže jsem do PET láhve dal co nejteplejší vodu, láhev jsem strčil ke Káje do zavinovačky a obě, jak Káju, tak láhev houpal. A možná, že to zabralo. Nebo přesněji pomohlo. Protože po klasické čtvrthodince usnula, ale kupodivu se po oněch desetiminutách neprobudila. Vydržel jsem to pro jistotu půl hoďky, než jsem se rozhodl ji odnést do postýlky. Pořádně jsem ji zabalil i s láhví a ještě chvíli šel sledovat onen film.

Mimochodem film... Koukal jsem na 2001: Vesmírná odysea. Odpoledne jsem totiž dočetl knihu a chtěl jsem vidět, jak se to podařilo převést do filmu. A zjistil jsem, že nepodařilo. Kniha je dobrá. Není to to nejlepší co jsem kdy četl. Dokonce to není ani v první třetině, ale dočetl jsem to. Ale ten film. Dvě a půl hodiny nepochopitelných scén. Kdybych to nečetl, tak nevím, co se děje a co tím chtěl Kubrick říct... Radím vám dobře.. nekoukejte na to. Pokud nemáte co dělat, hodně se nudíte, tak knížku zkuste. Neslibuji, že se u ní budete nějak extra bavit, ale to že se u filmu budete nudit, to vám slíbit můžu.

Kája je nakojená a uložená v postýlce. Slyším však z ložnice, že si buďto stále povídá se skřítkama, kterých musíme mít v ložnici nepředstavitelné množství a nebo nám nadává, že si chce ještě povídat a my zhasnuli.

Chudinka měla zase plný nos. Tak jsem připravil vysavač a pustil ho a chtěl jí nosánek vyčistit. Ona, ačkoliv se luxu normálně nebojí, se schoulila do takové pozice, že měla ruce před nosem a upřeně koukala na ústí hadice. V očích se ji zračila hrůza. Úplně mne to rozhodilo, protože, ač jí už je měsíc, tak toto by ještě rozhodně neměla zvládat. Silvík říkala, že proč by ne, ze je krásná a chytrá.. a já na to, že ať nezapomíná, že to je naše dcera a jablko nepadá daleko od stromu. Silvie na to povídá: "Ale já sem chytrá." Co na to říct.. tak mlčím... "Ale já sem chytrá!", opakuje má choť. Jistě, má pravdu, a tak ji přitakávám. Odsaju jí tedy nosánek jenom pusou, bez použití vysavače, něco tam přeci jen měla a hned se jí začalo dýchat líp, když Silvie opakuje: "Ale já jsem chytrá". Nojo... Určitě to je naše dcera.. není o tom pochyb :-)

Fotky pořízené na mé výročí naleznete ZDE

Žádné komentáře: