Moje první těhotentsví

Poprvé jsem byla těhotná v 8 letech. Stalo se to hrozně jednoduše. Měla jsem tehdy malého brášku, ani ne 2letého a protože to bylo miminko roztomilé a svět, který byl do té doby výhradně můj, začal být výrazně jeho, řekla jsem si, že by nebylo špatné mít vlastní miminko.



Ptala jsem se tedy ve své nevinnosti, jak se takové robátko pořídí a moji rodiče mi vysvětlili, že si člověk musí mimino moc přát a když si ho přeje dostatečně silně, tak mu vyroste v bříšku. Odehrálo se to celé v Sadské, dodnes si to pamatuju živě, u babičky a dědečka v kuchyni. Našim jsem teorii spolkla i s navijákem. Oni byli spokojeni, že nemusí nic dalšího vysvětlovat a já utíkala se svoji novou pravdou na dvorek, kde jsem se soustředila celou svou duší na to, abych měla miminko. Záhy se začly dít podivné věci.... asi dvě hodiny poté mě začalo být špatně od žaludku - měla jsem radost, první nevolnosti byly tady, jak jsem je viděla u mámy. No a taky mi začalo růst to břicho! Víra je mocná. Viditelně jsem viděla, že se zvětšuje a teď na mě dopadla vina, co asi řeknu rodičům? (jako trochu přezrálé dítě jsem pár dnů předtím četla ve 100+1 o nejmladší rodiččce světa, nějaké africké holčičce). Pocit zátěže byl příšerný, trápilo mě, že naše zklamu, zatížím jejich rozpočet a hlavně mě seřežou. Zavřela jsem se tehdy na záchodě a brečela.
Nicméně pak jsem asi musela jít na večeři, už nevím, každopádně jsem na to zapomněla a až o pár dní později zjistila, že břicho už neroste a tak asi těhotná nejsem.

Dítě jsem vždycky chtěla, děti miluju. Člověk (nebo tedy já) si většinou významnjší události svého života nějak představuje, v duchu si píše scénáře, jak by to asi tak mělo probíhat. A tak i já jsem si v průběhu svého mladého života představila mnoho situací, jak sděluji svou sladkou novinu. Samozřejmě, bylo to úplně jinak... Hned, když se na testu objevily dvě čárky, skočila jsem zpátky do postele k Honzovi, zalomcovala s ním a strčila mu papírek pod nos. Moc jsme tomu nevěřili, takže jsem udělala ještě asi 5 dalších testů a všechny pozitivní! A tak jsme začali těhotenství...

Být těhotná (byla jsem tak hrdá!) se mi opravdu začalo líbit až od července - to mi přestalo být špatně a léto jsem strávila v Sadské. Bylo to fajn. Břicho obklopuje člověka jakousi gloriolou, lidé se začínají chovat jinak, líp. Těhotenství bylo příjemné, odmyslím-li si noční vstávání na záchod, průměrně tak 12x a neohrabanost, byl to celé krásný čas. Taky asi poslední, kdy se zájem okolí soustředil na mě. Od Karolínčina narození je středobodem naší rodiny ona. A je to tak dobře.