úterý 5. února 2008

Nový rekord v nespavosti

Není to tak dávno, jak jsem psal, že chci vypátrat možnou souvislost mezi mytím a nespaním Káji. Tak hlásím, že tato souvislost opravdu s největší pravděpodobností neexistuje, protože ještě tentýž den, co jsem to psal, čili den, kdy jsme ji neměli koupat, tak se pokadila a byla od toho až za ušima (samozřejmě obrazně řečeno, pampersky jsou zázrak moderní doby), ale už nestačilo ji umýt v umyvadle a tak jsem ji šoupnul opět do vaničky a vydrbal pořadně rejžákem (opět samozřejmě obrazně řečeno).


Vůbec ji to nepoznamenalo a ten den spala jak nemluvně (doslova řečeno - ačkoliv jako nemluvně spí obden a obden pak bdí jako nemluvně). Prostě to zatím pořád vypadá, že jeden den spí, druhý bdí. Bez zjevného vlivu okolí či dějů. Jediné vybočení z řady bylo po čtvrtečním očkování. Pátek, sobotu prospala... vlastně už čtvrtek. Čili tři dny spala jak dudek.

Bohužel tím asi nabrala hodně energie a nyní má... jak se řekne opak spánkového deficitu? Asi spánkový nadbytek. Tak včera byla celý den vzhůru, asi kromě hoďky a půl. Když jsem před šestou přišel domů, tak si se Silvií hrály pod hrazdičkou na posteli. Přidal jsem se k nim a před večeří, čili asi nějak kolem sedmé či tak nějak mi usnula v náručí. Byl jsem docela rád a říkal jsem si, že super, že dneska máme spavý den. Jenže ještě ani neskončily zprávy v televizi a už ji zase slyším. Tak jsem si ji vzal opět do náruče a už jsem tušil podle velikosti očí, že dneska rozhodně spavý den není. A nebyl...

V nespavé dny máme vypozorováno, ze jakmile odbije hodina duchů, čili půlnoc, tak naše dítě usíná. Snad nějaké vnitřní hodiny, protože upřímně nevěřím, že by již dokázalo vyčíst z budíku, kolik je hodin, možná opravdu to má něco společného s těma duchy... Každopádně plus mínus minutka v době půlnoční nám dává "pokoj". Ono to není úplně přesné, protože to většinou je tak, že si ten den říkáme, jak půjdeme brzo spát a půlnoc není zas tak brzo, obzvlášť, když je potom ještě třeba páchat nějakou osobní hygienu atd...

Včera, už táhlo na půl půlnoci a Silvie upozorňovala Káju, že je nejvyšší čas zabrat. Pak se ale dvanáctá hodina přehoupla a stále nic. Uběhlo dalších třicet minut a začínalo to vypadat, že Kája ztratila přehled o čase. Po dalších třiceti minutách, kdy již Silvie ležela v posteli a zkusila si ji vzít, zda spolu neusnou, kdy Kája začala řvát, jak když ji na nože vezmou, kdy jsem si ji vzal zpátky do obýváku, jsem začal být lehce zoufalý. Uběhlo dalších a ještě jednou dalších třicet minut.

Silvie vysílením ležela v posteli a nemohla se zahřát, tak jsem ji musel pod peřinu dát PET láhev plnou horké vody, jako náhradu za ... jak se to jmenuje... taková ta gumová zahřívací láhev do postelí? Má to jméno, jen nevím zrovna jaké... tak to ji zahřálo a snad i usnula... A viděl jsem na budíku čas 1:55 když se Kája prohnula a spustila další koncert. Trval však asi půl minuty, když to v ní zabublalo a ozvala se dělová rána, že mi to málem utrhlo ruku, kterou jsem ji držel pod zadečkem, ona se na mne naposledy vysíleně podívala a okamžitě usnula. Jako když mávne proutkem. Sice mi bylo jasné, že se zrovna potentonc, ale už jsem neměl sílu, abych rozsvěcel v ložnici a začal ji přebalovat - čímž bych jak jí, tak Silvii probudil - a tak jsem ji uložil do postele, omluvil se jí za to, že ji tak nechávám a šel poklidit, umýt se a... v 2:20 jsem se konečně dostal též do postele...


Žádné komentáře: