pondělí 12. října 2009

Spi děťátko, spi.... 1. díl

Usínání je asi něco, co mnoho rodičů řeší a nikdy nevyřeší. Co řeší a při tom všem i sobě říkají, že to neřeší. Každý z andílků, které rodiče, stejně jako my, mají doma, mají určitý rituál uspávání. Tento rituál vždy vyhovuje dítěti a povětšinou nevyhovuje rodičům.


Karolínka je již od nejútlejšího věku nespavec. Spaní ji nebaví. Spí jen když musí a tím musí nemyslím že musí protože jí to říkáme, ale že musí, protože už to nevydrží a usíná sama…

Slyšel jsem, že děti – i mnohem starší – usínají přes den k hodinovému až dvou hodinovému šlofíku. Mno… Kája jednou… někdy dvacet minut, někdy hoďku…

Slyšel jsem, že děti večer usínají samy. Že si lehnou do postele, chvíli si povídají samy se sebou a usnou… Mno, Kája k usínání potřebuje nás, rodiče. Kájinčin usínací rituál vypadá tak, že po umytí, namazání, obléknutí a uložení do postýlky, si musím já a nebo Silvie lehnout vedle její postýlky, chytnout ji za ruku a pokud možno zpívat „když jsem šel z hub“ a volně navazovat s „pec nám spadla“. Pokud člověk vydrží zpívat dost dlouho (asi 20-30x), když má Karolínka hodně dobrou náladu a je hodně unavená, tak za 15-30 min usne. Pokud však její odpolední šlofík proběhl později než kolem druhé odpoledne, může se stát, že se vydrží převalovat a pobízet nás k opakovanému zpěvu i hodinu a déle…

Nakonec ale vždy usne…. Ale ani tehdy ještě není vyhráno. Je potřeba ještě přejít její pokojíček a doufat, že vrzající parketa ji neprobudí, ze zavření dveří tak neučiní… Pokud se podaří odejít a během pěti minut se neozve řev, tak teprve pak si lze říci „Hurá – chvilka pro mne (nás)“

Bohužel tu je však ještě něco, Kája má v sobě biologické hodiny, které ji začnou zvonit kolem půlnoci. Jsou však období, trvající asi týden, kdy se budík sám od sebe přeřídí na třetí hodinu ranní. Zvoní tak dlouho, dokud se neprobudí, neprobudí nebo nepřivolá nás a nenechá se odnést k nám do postele… Bohužel jsem ztratil manuál od jejich hodin a nevím jak je přenastavit.

Každopádně se chystám ji odnaučit usínat jen s našim "doprovodem"... tak uvidíme, jak to dopadne...

Žádné komentáře: