První POŘÁDNÉ krůčky

Trvalo to jedenáct měsíců a pět dní, než Karolínka poprvé přešla vzdálenost o trochu větší než jeden metr, která se rozprostírá mezi naším konferenčním stolkem a bobany, který jí zabraňují jít do kuchyně...

Po pravdě řečeno jsme čekali, že tento okamžik přijde mnohem dříve. Vše tomu nasvědčovalo. Kája již bez problémů chodila kolem gauče, stolku i oněch bobanů. Držela se při tom jednou rukou, ale v jejím kroku byla cítit jistota. Pokud jsme ji drželi za ruce, tak cupitala po celém bytě rychle jako šváb.. a kdo někdy viděl, jak rychle se pohybuje takový šváb, tak ví, že Karolínka byla opravdu rychlá.

Už déle jak čtrnáct dní jsme pozorovali její nesmělé pokusy, jeden, dva, tři, někdy tři a půl krůčku a pak ležérní zakončení plácnutím sebou na zem. Ale teprve dneska se odhodlala, odpoutala od bobanu a nejistým krokem zamířila k Silvii. Jako obvykle jsem její kroky počítal... Jeden, dva, tři, ČTYŘI, PĚT, ŠEST, SEDM, OSM.... a zakončila to ladně v náručí své matky. Dočkala se ovací, potlesku, chvály. A tak se jí to líbilo, že se vymanila z mámina objetí a zamířila stejnou cestou zpátky ke mne. Opět jsem kroky počítal a opět jsem končil těsně pod desítkou. Opět ovace, opět Káji úsměv, opět se otočila a zase už cupitala zpátky za mamkou.

Opakovalo se to snad desetkrát. Zcela zjevně se jí to líbilo minimálně stejně jako nám...