Všechno nejlepší k narozeninám, Karolínko!

Letí to letí... Jen co je pravda. A co je horší, zcela zřetelně to teď mohu vidět.

Dříve byl rok jen taková mlhavá představa času. Něco trvalo rok... to byla neskutečně dlouhá doba. Představa, že by něco mělo být až za rok. To bylo v nedohlednu.Téměř jako by to ani být nemělo. Kalendářní rok se dal měřit, rok mého života se dal měřit... Ale stále.. bylo to takové... nejasné. Ale teď vidím každý měsíc nejen na kalendáři, nejen v zrcadle, ale především na Karolínce. Vidím jak každým dnem dělá pokroky, jak roste, jak sílí, jak je chytřejší a krásnější..

A už jí je rok... Rok, který utekl opravdu neskutečně rychle. Původně jsem chtěl psát úplně něco jiného, o oslavách a návštěvách a dárcích... Ale teď chci vlastně napsat jen jedno. Děkuji Karolínko, že jsi, že jsi přišla a prozářila jsi nejen můj život, ale i život Silvince a život celému našemu příbuzenstvu. Na babičkách a na dědečcích vidím, jak jim prospíváš. Jak opět dělají, co již dlouho ne. Jak šišlají, poskakují, šklebí se a dělají zvuky... Hřeje mne to u srdce... Cítím se šťastný...

Chci poděkovat i Silvince, že mi dala takovou krásnou dceru. Obě dvě jsou zářivými hvězdami na mé obloze. A chci poděkovat i Kájinčině babičce a dědovi ze strany Košťálkovic, za to že jsem takový jaký jsem, protože za většinu toho, co si nesu v srdci i v hlavě, vděčím jim. Ale nemohu opomenout poděkovat ani babičce a dědovi a strejčkovi z Fišerovic strany. Děkuji za Silvinku. A všem děkuji... Všem které jsem nejmenoval a čtou (anebo i nečtou) tyto řádky. Děkuji...

Ale především děkuji Karolínko za tento krásný Tvůj první rok...

A přeji ti, Karolínko, mnoho a mnoho štastných roků, ať to s námi nemáš příliš těžké, ač lehké to mít určitě nebudeš. Ať jsi zdravá, ať v životě můžeš dělat, co tě bude bavit, ať jednou najdeš svoji velkou lásku, ať hodně cestuješ, pokud tě cestování bude bavit... Přeji ti, ať se ti splní, co si sama budeš přát...