neděle 20. července 2008

Léto budiž pochváleno!

A bylo léto…. Obloha zmodrala tak, že už nemohla být modřejší, ptáci rozezněly svá hrdýlka v těch nejněžnějších melodiích, květy se vypnuly v pyšné kráse a včely kolem nich bzučely svou milostnou píseň… Léto začalo, ulice v Praze se zabarvily nejodvážnějšími barvami a co šlo, to odhalily a zároveň jim z toho trochu vyprahlo v ústech.

Na nás čekala idyla venkova, čistší vzduch, klid a otevřená náruč mých rodičů a Kájinčiných nadšených prarodičů.



Odjely jsme nejdřív na zkušební čtyři dny. Opojeny změnou a nádherou, ulehly jsme do trávy a smetávaly ze sebe prach a špínu velkoměsta.
Vzápětí nás poštípala hovada. A taky komáři. A ještě mravenci. Pak jsme s Karolkou zjistily, že sluníčko na nás, na rozdíl od Prahy, může skoro kamkoliv a tak začalo velké stěhování z místa na místo, prchaly jsme, jak se dalo, ale stejně neutekly a trochu se připálily. Pak se Karolínka trochu napásla okolní trávy. V houpací síti jsme se zamotaly do pavoukovy pavučiny a pocit neskonalé romantiky mne začínal opouštět. Nicméně večerní grilování vyhladilo vrásky a my prosáklí kouřem odešly spát. Ne nadlouho. Schody nám totiž na chaloupce vržou tak strašně, že by se přes ně potichu nedostala ani myš. Natož my. Natož spící miminko. Při mé frekvenci chození tam a zase zpátky je to pravidelný budíček pro všechny obyvatele domečku. Zlatým hřebem zkušebního pobytu ovšem byla (a bohužel stále je) rodinka Kunových. Tedy kun. Tedy těch (prý) krásných zvířátek, co se k nám nastěhovala a bydlí nad našimi postelemi. A celé noci dupou, honí se, rdousí slepice, ptáky. Idylka se mění v horor. Noční stíny vše prodlužují, i katastrofické scénáře. A tak v noci kojím anebo zírám vyděšeně před sebe, v kterém místě prosákne strop krví zavražděného nebožátka.


Karolínka si ovšem z ničeho nic nedělá. V Sadské je spokojená, neboť jde z náruče do náruče. S babičkou tančí, otrhává vrbu, zvoní na zvonek v kuchyni, rozhoupává lustr, je uhoupávána v kočárku, obdivována neustále, užívá si to tedy plnými doušky. Protože ji to opravdu baví, zkrátila své noce na nutné minimum a vstává spolu se sluncem (po 5 h) a uléhá kolem půl 9. K mé velké nelibosti, pochopitelně. Dále cvičí jógu (pozici Střechy a Kobry) a když ji něco opravdu zaujme, neváhá se pro to doplazit. Vykoupala se také v bazénku a ochutnala prababičkou vypěstovanou okurku. Také si pozpěvuje tenkým vysokým hláskem. Pobyt mimo Prahu jí vyloženě prospívá.



Žádné komentáře: