Desetkrát poprvé

Ač již Silvie popsala tak trochu minulý víkend, tak i já cítím ještě potřebu jej zapsat. U příspěvku mé choti jsem se docela zasmál, protože to tak opravdu všechno bylo. Nejsem si sice jistý s tím bodem, že jsem spal ve stoje, to si dost dobře nepamatuji.. ale asi proto, že se mi v tu chvíli zdál nějaký sen a ... no.. možná jsem tam opravdu chvíli spal. A to jsem ani nebyl o nic opřený. Prostě jsem si chvíli dáchnul ve stoje.


Ale tento víkend byl opravdu zlomový v mnoha ohledech a v mnoha bodech. A to jak pro nás, tak pro Káju. I když, pro nás to bylo vlastně všechno jedinečné a nové pravě proto, že jsme poprvé jeli někam s Kájou. Takže se omezím na novinky, které zažila právě ona. Když nepočítám víkend v Sadské, kdy Kája poprvé spala mimo domov, tak tentokrát poprvé spala na skutečném výletě. Vyjížděli jsme dost brzo. A byla to první její cesta, kdy v autě ujela více jak sto kilometrů (1). Celou cestu tam v pořádku přežila. Na rozdíl od její maminky, které se v poslední části cesty, kdy nás navigace vedla nejkratší a zároveň nejkrkolomnější cestou udělalo špatně. Přeci jenom jsme jeli asi dvacet nebo třicet kilometrů serpentinami. (2). Hned po příjezdu jsme se šli najíst, protože jsme dorazili po jedenácté hodině. Jelikož se penzion jmenuje Zámeček a snad to dřív zámeček byl, tak i restaurace je zámecká. To bylo poprvé, co Kája jedla v zámecké restauraci (3). Totiž ona tam skutečně i jedla. Uloupila mezi jiným ze stolu ubrousek a začala ho v rychlosti konzumovat.

Po obědě jsme vyrazili na výlet. Cela oblast je tak trochu kopcovitá. Zdráhám se říci horská, ale žádná rovinka to není. Takže Kája se účastnila první „horské“ túry (4). Sice jela v kočárku, čili toho moc nenachodila, ale poprvé v kočárku jela bez korbičky, chvílemi vleže, chvílemi však seděla a koukala na svět, kam zrovna mířil kočár (5). My dlouho nikde nechodili a tak únava na sebe dlouho nenechala čekat. Navíc bylo docela teplo a tlačit kočár do kopců taky nebyla žádná sranda. V okamžiku, kdy byla Kája poprvé kojena v lese (6) jsem asi opravdu na chvíli usnul. Sice mikrospánek, ale pomohl. Lepší, než kdyby na mne přišel při cestě autem.

Jak již psala Silvie, nedorazili jsme až kam jsme chtěli, ale zase to tolik nevadilo, neboť únava nás opravdu zmáhala a my byli rádi, že jsme dorazili zase na pokoj. A mohli jsme jít do bazénu. Původně jsme neplánovali, že se bude Kája taky koupat, ale stalo se tak a tak poprvé zakusila, jaké to je vykoupat se jinde než ve vaně (7). Aby ze sebe pak smyla chlor a zbytky z bazénu, vlezly se Silvií do vířivé vany na pokoji. A ač vanu již Kája znala, tak vířivou si dala poprvé (8). Já mezi tím sestavil její přenosnou cestovní postýlku, kam jsme jí potom na několik pokusů ukládali a doufali, že usne. Stalo se tak, ale až o několik hodin později, než chodí spát doma. (9). Druhý den jsme dali ještě jednu procházku, ale Kája ji skoro celou prospala. Zato pak cestou domu byla vzhůru a dost protestovala, že je cesta nějaká dlouhá. Ale na jedné zastávce, co jsme dělali, viděla par metrů od sebe poprvé projet vlak (10) a koukala na něj, až ji málem oči z důlků vypadly...

Domů jsme dorazili v pořádku. Dost vyčerpaní, ale šťastní a těšící se na další výlet.. Káju jsme položili na její dečku a takovou radost jsem u ní dlouho neviděl. Mazlila se s ní a natahovala se i po hračkách, které předtím nechávala bez povšimnutí.. všude dobře, ale doma nejlépe...

Další fotky naleznete na našem webu ZDE.