Dovolená díl druhý

V podstatě každý den je u Káji něco nového. Za ten poslední měsíc se toho událo strašně moc a určitě nedokážu vše vyjmenovat a dokonce asi ani nezvládnu správnou časovou posloupnost. Tak zkusím aspoň to nejdůležitější.


Jako první musím popsat, jak jsem přišel odkudsi domů a Silvie mi hned ve dveřích hlásila, že se Kája poprvé natáhla po hračcce, když ležela na bříšku a pásla koně. Ten samý den šla Silvie na kondiční jízdy a já hlídal. Takže jsem připravil kameru, deku, rozložil hračky, položil Káju na bříško. Vzal do ruky kameru a než ji stihl pustit, tak už držela kroužky v ruce. Tak jsem si řekl, že toto budu ignorovat a že pořád ještě zvládnu nafilmovat jak „poprvé“ bere hračku do ruky. A opravdu. Na podruhé se to podařilo. Kroužky jsem vzal, položil je sice na dosah, ale co nejdál od ležící Káji a čekal. A šup, bleskově natáhla ručku, uchopila kroužky a šup s nima do pusy...

Několik dní poté se naučila další věc. Převalit se z bříška na záda. Ze začátku ji to stálo spoustu síly, ale během dvou dnů se natolik zlepšila, že když zrovna nechce být na bříšku, tak se během dvou tří sekund otočí. Občas se tomu sama diví, že najednou vidí strop.

Zdokonalila i sahání po věcech, když pase koníčky. Nyní již sahá oběma ručkama najednou. Náš andílek byl vždy zvědavej. Což je pro její život určitě pozitivní, ale pro nás to je zatím dost stresující a tušíme, že bude mnohem hůř. Projevuje se to zatím tak nevinně, například při krmení. Nelze kolem ní projít, nelze šustnout papírkem, nejde vlastně ani promluvit, aniž by se ona nepustila a nezačala se usilovně rozhlížet, kde se co děje. Během jednoho kojení je schopna toto udělat třeba dvacetkrát. Je to trochu o nervy.

Stejně tak se znovu stěžuje její usínání přes den, tuším, že se bojí, že jí během spánku něco uteče a tak se vždy drží bdělá co to jde. Což je doprovázeno řevem. Ostatně řev u nás doma nějak zevšedněl. Obzvlášť únavné je, když se andílek promění v ďáblíka během procházky venku. Pak to vypadá tak, že Kája je celé dopoledne vzhůru. Tak natěšeni vyrážíme ven s nadějí, že miminko co nevidět usne a my si budeme někde moci sednout a číst si. Jenže ležíce v kočáru na zádech má Kája pocit, že ji utíká strašně moc věcí kolem a tak se snaží neúspěšně posadit a z tohoto neúspěchu frustrovaná řve jak na lesy. Vydrží to hodiny.

Během dovolené jsme plánovali nejeden výlet. Skutečnost se však opět řídila Karolínkou a tak jsme radši chodili jen „lokálně“. To znamená po Praze tak, aby se šlo případně rychle vrátit domů. Fotky z těchto „akcí“ najdete na našich stránkách.