Jak jsem pásla koně

Kdepak, neznamená to, že bych již byla kovbojka.. respektive Cowgirl, ale že už mi nedělá takové obrovské problémy zvednout hlavičku, když ležím na bříšku.



Když mne táta nebo máme vezme do náručí, tak už jsem si zvykla na tu věc, co mam na krku a klidně ji udržím sama bez opory dlouhé minuty. I když radši se ještě nepřepínám, potože pak se občas stane, že mne síly opustí a ja si dám čelem o máminu klíční kost nebo o tátovu bradu. To mi vždy úplně zaduní v hlavě...

A podobné to je, když mne položí na bříško. Nejdříve mne to obtěžovalo a dávala jsem jim to pěkně nahlas najevo. Ale teď jsem zjistila, že to je docela super. Jen tak si tak ležet, rozhlížet se kolem, kopat si nohama do vzduchu. Akorát stále čas od času zvítězí přitažlivost zemská a já padnu nosem na zem. Naštěstí to je jen malá výška, tak i rána je malá.

Dělám však den ode dne pokroky. Je to taky tím, že oba rodiče se mnou pěkně poctvě cvičí. Úplně cítím, jak mi sílí svaly na krku.

To je všechno.. chtěla jsem vám jen toto říct, protože z toho mám radost.. Tak já jdu zase cvičit...