neděle 21. prosince 2008

Oslava mojich narozenin

Tak je to tady! Je mi jeden rok. Teda už je to jeden rok a tři dny. Mam za sebou tři oslavy... Jednu s Lilinkou, jednu s taťkou a mamčou a jednu s prarodiči. Čili byl to náročný týden.


Ale nestěžuji si. To v žádném případě. Hned první oslava, několik dní před narozeninami, kde mi nesmělo být však pořádně popřáno, protože to prý přináší smůlu, jsem dostala nejen krásný dort ve tvaru motýlka, ale i krásný dáreček. Byly to červené boty Adidas. A společnost byla taky moc fajn. Lilinku jsem poznala, když mi bylo jen několik dnů. Přesněji řečeno, dva dny. Byla taky jen takové kuře, jako já. Tenkrát jsem jí ještě neuměla ani pozdravit, ale to nevadilo. Ona mi zase neuměla ještě odpovědět.

Zato teď už je to o něčem jiném. O tom, kdo ukořistí dřív křupku, kdo se dřív ujme hrnku s vodou, kdo si nabere větší porci dortu. A taky to je o vzájemném hučení a hekání na sebe. Sice Lilince moc nerozumím, ale nevadí, ona zase asi nerozumí mně.


Druhá oslava byla opravdu v den, kdy jsem se před tím rokem probudila na tento svět. To jsem sice žádný dort nedostala, ale dostala jsem medvídka, leporela a hlavně... MOTORKU. A ta se mi echt líbí. Je to Harley Huggieson. Nejdřív jsem potřebovala tátu, aby mi na ni pomáhal vyškrábat se a i aby se mnou jezdil, ale během necelé hodiny jsem již zvládala základní popojíždění sem a tam druhý den jsem už jezdila, jako kdybych se s motorkou pod zadkem už narodila. A ještě další den jsem se z ní naučila i slézat. A pak i nastupovat :-)


V den mých narozenin se na mne znovu přišla podívat Lilinka se svojí mamčou a přinesly mi ještě jeden dárek. Světlušku Simbu. Je to asi nějaká vzdálená příbuzná od mého medvídka Simby.

A další den se konala další oslava. Normálního člověka by to muselo zmáhat, ale mne nikoliv.. Přišly obě babičky, oba dědečkové, přišel strejda... No lidí tady bylo, že jsem se chvílemi bála, že náš byt praskne. A nebo že praskne někdo z nich, protože tolik jídla, co tady bylo na stolech jsem už dlouho neviděla. Ale asi to je proto, že přede mnou naši jídlo schovávají.

Všichni na mne byli strašně hodní a milí a chtěli si se mnou hrát a povídat a... Prostě byla jsem hvězdou dne a moc mi to vyhovovalo. Asi budu po mamince. A těch dárků co jsem dostala. Ani to nedokážu všechno vyjmenovat a ani jsem si se vším ještě nestihla hrát. Ale bylo to úžasné. Maminka, která taky dostává ráda dárky, mi potom ukazovala, co s nimi. Narovnala je pěkně na peřiňák a spolu jsme se z nich radovaly. Chvílemi jsem měla podezření, že z některých má mamka snad ještě větší radost než já.

Těch dárků bylo opravdu ale neskutečně moc. A to jsem ještě dostala balík od tety z Ameriky a od tety z Braníku... Mimochodem, zjistila jsem, že asi miluji zlato... :-)

Prostě den to byl úžasný. A jak jsem říkala na začátku, normálního člověka by to zmohlo. Mne nikoliv. Když všichni odešli, tak jsem si dala chvilku šlofíka, ale kolem půlnoci jsem se opět cítila fit. Chtěla jsem si hrát s dárky, především jezdit na motorce, ale nějak se to nesetkalo s pochopením taťky ani mamky. Jasně, táta se mnou do čtyř na té motorce jezdil, ale vůbec nevypadal, že si to užívá, dokonce bych řekla, že se chvílemi tvářil znuděně.. ospale... A pak pár minut po čtvrté přiběhla mamka, chytla mne a odvlekla do postýlky. Trochu předčasně tím ukončila moji afterparty, ale i tak to byl úžasný den a úžasný týden a vlastně úžasný rok...

Žádné komentáře: