pátek 27. března 2009

Takové obyčejné ráno...

Když už se naše robátko probudí tak brzo, jak se probudí a já zrovna s radostí musím vyskočit z postele a jít se o něho starat, tak co vlastně děláme. Protože jednoduchými výpočty jde zjistit, že ráno mívám v průměru tak dvě hoďky na dovádění a užívání si Karolínky.



Ono je to pokaždé jiné, samozřejmě. A v podstatě vůbec nezáleží na mne, ale na Kájince. To ona udává ranní dění. Jsou sice dny, kdy mi dá trochu prostoru a volnosti, jako například dneska, kdy jsem se posadil na zem, Káji mi přitáhla obě deky co máme v obýváku a pak si vylezla na gauč a poplácáváním vedle sebe mi dala najevo, že tam mam jít taky. Což se stalo a ona se vítězně usmívala. Já se uvelebil, ale připraven, že každou chvíli vyskočím a půjdu stavět kostky, ale ona kupodivu šla kostky stavět sama!!! Tak jsem ji jedním okem pozoroval a druhému oku dopřál trochu odpočinku. Ovšem za krátkou chvíli se k druhému oku přidalo i to první a já na několik sladkých minut usnul.

Spal jsem asi deset minut, což je o deset minut víc, než byl dosavadní rekord, když tu náhle mne praštila kniha do hlavy. Vyskočil jsem jako by mne bodla vosa a koukám co se děje. U mne stojí naše zubajda a směje se od ucha k uchu. Následovalo kýchnutí, přímo mne do obličeje a opět si odešla sama hrát. Trochu jsem byl zmaten, ale dál jsem ležel a znovu na několik minut usnul. Však nedovolil jsem sám sobě mít zavřené oči na déle, jak dalších deset minut. Kája si stále sama hrála. Já potřeboval na záchod, měl jsem strašlivou žízeň a tlačil mne polštář. Ovšem plánoval jsem všechno utrpení vydržet a nevyrušit ji ze samostatného konání a zabavování se. Na prázdno jsem polknul, stiskl břicho, abych umlčel močák a jen trochu se zavrtěl, abych ulevil záda.

Ale i to stačilo, aby mne zaregistrovala. Otočila se, zafuněla, vyskočila směrem ke mne a prozpěvovala si svoje tatatatatatatata… chytla mne za ukazováček a já věděl, že už spát nebudu…

I tak jsem si s ní odpočinul více než kdykoliv předtím.

A co že tedy děláme normálně? Vytahujeme knížky, které čteme, vytahujeme kostky, které stavíme, vytahujeme polštáře, na kterých ležíme, vytahujeme deky, kterými se přikrýváme, vytahujeme motorku,na které jezdíme, vytahujeme plyšáky, se kterými si hrajeme… prostě…. Nepořádek, aby až přijde mamča, mohla se ptát svoje „Ježíš, co se to tady dělo“ :-)



Žádné komentáře: