Karolínčiny rituálky

Není tajemstvím, že malé děti mají rády rituály. A Karolínka není v žádném případě výjimka. Naopak. Její den je složen z řady za sebou jdoucích a často na sebe navazujících rituálů. Některé možná není úplně přesné kategorizovat jako rituály, ale.. já pro větší dramatičnost tak učiním…




Karolínka začíná den probuzením se. Jako většina z nás. Rozdíl je v tom, že ona se budí sama od sebe a my se budíme díky ní… Už však neplatí, že se probudí rovnou do ohlušujícího řevu. Ten nyní přichází až jako součást prvního ranního rituálu. Kája se probudí, posadí, začne se rozhlížet a povídat si svoje buuuuu, eeeeeeee, mamamamamamama, tatatatatatata hmmmm hmmmm a podobně. Vydrží to pár minut, načež se v postýlce postaví a začne se rozkoukávat, co kde kolem lítá. Tou dobou ještě nelítá nic, protože venku je tma a normální lidi i zvířata ještě spí. Ona se toto snaží změnit tím, že na nás začne pokřikovat: „Hmmmm! Hmmmm! Mamamamma! Hmmmmm!“ Tou dobou již většinou proklínáme ráno, ale ještě děláme že spíme a tajně doufáme, že i Karolínka ještě usne. Zásadně doufáme marně.

Když Kája pochopí, ze „normálním“ voláním nás nepřivolá, tak vytáhne těžší a již prověřený kalibr a začne řvát. To již jeden z nás vyskakuje z postele a přikládáme Káju, aby se napila z prsu. To je okamžik, kdy já ještě rychle ulehám a snažím se znovu aspoň na pár minut usnout, protože je mi jasné, že naše ratolest již spát nebude. A bohužel se nikdy nemýlím.

Když Kája dopije, tak se chvíli mezi námi válí, jednomu dává hlavou do zubů a druhému většinou patou či kolenem. Ale i to ji brzo přestane bavit a začne nás za úporného povzbuzování Hmmmmm! Hmmmmm! Vytlačovat z postele, tahat za prst, za pyžamo… A tak jeden z nás vstává a druhy má ještě slastných pár okamžiků spánku…

Na řadu přijde převlékání, kdy musí podržet plenu, ukázat na krém, abych na něj nááááhodou nezapomněl a pak ukáže na zoubky, aby bylo jasné, že si je ještě nečistila a nemíní chodit s nevyčištěnou pusou.

V koupelně při čištění zubů si většinou vzpomene, že není ještě učesaná a tak se dožaduje dvou až tří hřebenů, respektive kartáčů na vlasy, aby se mohla upravit…
Tou dobou se již opět hlásí její hlad a tak zasedá do své židličky a já připravuji něco, čím ji zasytit. Pokud si troufnu ji rovnou začít krmit, tak se zmítá, kroutí hlavou a kamsi ukazuje. Já hlupák, pokud hned nepochopím, ze jde o bryndák, který jako slušná holka vyžaduje. Přeci se neušpiní! Jakmile jí ho připnu kolem krku, odmění mne kýváním a spokojeným Hmmmm a můžu ji pořádně nakrmit..

Člověk by řekl, že tím ranní rituál musí končit, ale kdepak… ještě je potřeba pustit na počítači seriál „ Byla jednu koťata“. To si stoupne před stolek s počítačem, začne si stoupat na špičky a Hmmmmanim se dožadovat svého oblíbeného večerníčku, který ji však pouštíme ráno.. ale je pravda, že ho pustíme ráno a s přestávkami běží až do večera… Jeden díl má sice jen sedm minut, ale tak dlouho pozornost ještě neudrží. Po dvou minutách odchází si hrát, dokud ten díl neskončí. Jakmile dohraje znělka, již je opět na nohou a opět se dožaduje puštění.

Většinou již ráno navazuje další oblíbená činnost či rituál. Nebo možno říct činnost plná rituálů. Kája si stoupne pod okna a svým způsobem si řekne o vyzvednutí. Pak stojí na parapetu a vyhlíží psy. Jakmile jde nějaký kolem, tak na něj ukazuje, mává, ťuká na okno. A pak přijde prohrábnutí ozdob, které jsou pověšené na klice okna, pohlazení pažitky, co roste v květináčku, chycení mojí ruky, abych i já pohladil květináček a potom uchopení moji hlavy a „ťuknutím“ s ní o okno, kde já musím udělat zvuk, jak to bolí, Kája se začne smát a můžeme to opakovat znovu a znovu a znovu…

Nejsouvislejší řada rituálů je tedy ráno a pak ještě večer. Začíná to mytím se, kdy Karolínka sama doběhne do koupelny, tam již zvedá ruce, aby jí šlo sundat oblečení, pak poslušně sama zvedá nohy, abych mohl svléknout kalhoty... Jakmile se ocitne ve vaničce, tak ukáže na houbu, pak na žínku, pak na kačenky... všechno musí mít, aby byla spokojená. A já jí musím houbou jak nějaký lazebník smáčet záda. Když přestanu, tak si vysloužím výhružné HMmmmmm nebo dokonce EEEEeeeee!
Pak zabalit, osušit, namazat krémem, připravit kaši, jít si vyčistit zuby a s mamkou do ložnice nabídnout mlíčko... A pak se již ozve áááááááá a já vím, že musím rychle přijít, pokud nechceme utěšovat pláč, ona se mi vrhne kolem krku, mámě rovnou dělá pápá, a tak pochopí, že už má jít. Ja musím pustit hudbu a světlo na kolotočí, prohnutím mi dcera dá najevo, že chce do postele, chytne si mojí ruku, ukáže mi, jak ji mám hladit, druhou si stále ráda pokládá na bříško a začne si pobrukovat. Ale tím mi jen naznačuje, že mam začít zpívat já. Ano, naše dcera neusíná sama. Potřebuje k tomu nás. Už dlouho plánujeme, že ji to odnaučíme... ale..