Jak jsem zkoušela pít z láhve

To jsem se takhle ráno probudila a říkala si, že je na čase vyzkoušet nějaké nové dovednosti. Nejdřív jsme nevěděli, co by to mělo být a tak jsme se jen tak ňufali v posteli. Ale pak mne to napadlo...



No jasně, dyť jsme ještě nezkoušeli pít z láhve. A je nejvyšší čas to zkusit. Už proto, že mamča chodí cvičit a nechává mne s taťkou a ačkoliv mám v lednici a v mrazáku odstříkané mléko, tak jsme dosud nezkusili, zda jej budu umět pít.

Začala jsem tedy oběma vysvětlovat můj plán, ale jako kdybych to předem netušila, tak mi zase moc nerozuměli. Ono jim to moje povídaní jak se zdá, pořád zní jako nesrozumitelné kvíkaní. To mne strašně štve. Každopádně jsem začala vysílat telepatickou zprávu a doufala, že se na ni jeden z nich chytí. A mamka nezklamala. Přišla s tím, že když tedy chodí cvičit a na dlouhé procházky, že by bylo dobré, abychom vyzkoušeli, zda umím pít z flašky. Nechala jsem jí při tom, že to vymyslela ona a už se těšila na nový zážitek.

Mamka přinesla onu láhev, kterou mi předtím zahřála na příjemnou teplotu a... a.... no co vám budu povídat. To bylo něco. Chutnalo to stejně dobře, akorát to teklo s vynaložením mnohem menšího úsilí. Během dvou minut jsem vyžunkla tolik, co jinak mi trvá aspoň deset minut a co mamča odstříkávala více jak půl hodiny. Ale opravdu to bylo úúúúúžasný. A jak se mi po tom spalo. Aby taky ne, takhle rychle mi do bříška mléko ještě nikdy neteklo.




Jen jedna věc mne na tom štve. Že od té doby jsme to neopakovali. Pořád říkají něco jako že nechtějí, abych si na to příliš zvykla, že by mne pak nebavilo sát z prsu... hm.. nesmysly.. Každopádně dneska jde mamka cvičit a zůstávám s taťkou... Takže myslím, že budu mít moooooc velký hlad, který dám najevo pořádným pláčem, aby mi opravdu, ale opravdu táta rozuměl. A jelikož vím, že mám připravené mlíko v lednici, tak nic nemůže pokazit můj dokonalý plán...