Dva mílové kroky...

Každým dnem dochází k nepatrným krůčkům v životě Karolínky. Jen některým z nich lze říkat milníky. Ovšem minulý týden ke dvěma rozhodně došlo. Jednak se naučila brát věci do ruky a jednak zvedá hlavičku, když leží na bříšku.



Není to tak, že by již dokázala vzít dudlík a strčit si ho do pusy, je to asi víceméně ještě nevědomé, ale když její prstíky zabloudí na rachtátko, tak jej uchopí a začne s ním cvičit. Pohyby nejsou ještě zcela koordinované, o tom svědčí fakt, že se předmětem občas praští do hlavy a úplně se toho lekne a někdy i rozbrečí, ale je to další krok. Dokáže se barevnými udělátky na chvíli zabavit. Kouká na ně zblízka, máchá s nimi a občas i odhodí. Ještě má před sebou sakra velký kus cesty, než dokáže očima předmět zaměřit, rukou uchopit a například nasměrovat do pusy, ale.. až to přijde, budeme se chvíli radovat jak moc je šikovná a potom již jen zoufat, co to zase spolkla a jak to dostaneme ven...



A jak krásně drží hlavičku. Už hezkou řádku dní bojuje s gravitaci více či méně úspěšně, ale vítězství jsou stále častěji na její straně. Teď již dokáže ležet na bříšku, zvednout hlavičku a rozhlížet se kolem. Občas ještě narazí nosem o podložku, jak gravitace přeci jen zvítězí, ale znovu a znovu bojuje a kouká na nás a užívá si, jak ji chválíme a jsme z ní celí na větvi. Nemá ještě dostatečnou výdrž a její snaha se občas změní na neskutečný řev, ale blíží se doba, kdy nejen že zvedne hlavičku, ale zvedne se celá a my ji budeme muset honit.. nejdřív jen po bytě, ale později tak obecně všudemožně... skoro si říkám, že současný stav je lepší...