10 měsíců

Karolínce je už pár dní 10 měsíců a už se v ní projevuje holčička s vlastní osobností.


Zatím je optimistická, milá, usměvavá, ale neváhá si říct o to, co chce - ukazuje na to svým miniaturním ukazováčkem a "eh"uje tak dlouho, dokud nepochopíme. Někdy nám to trvá a to potom ztrácí trpělivost a přechází do mírného rykotu. Průšvih máme, pokud jí sebereme nějakou hodně oblíbenou hračku - což je většinou nějaký kus papíru nebo víčko od krémů - Karolínka víčka miluje. Samotné tuby ji také zajímají, ale víčka vyhrávají na celé čáře. Hraje si ale i s opravdovými hračkami - s kelímky, krtkem, medvídkem - s těmi se mazlí, tulí si je k obličeji a tváří se spokojeně. Miminkovské jídlo jí přestává chutnat, začíná mlsně koukat po našem a tuším, že by se směle pustila i do řízku, pokud bychom ji k němu pustili my.
No a naučila se toho spoustu - paci paci, dělá nám malá malá, umí se posadit na hačí, ukázat, jak je veliká, rozeznává jednotlivé hračky - když se zeptám, kde je medvídek, vezme ho do ruky a ukáže mi ho. Taky už umí pápá a nejintenzivněji to dělá při tatínkově odchodu do práce. Střídavě se mu vrhá kolem krku a mává.
Ovšem nejvíce smekáme před jejím pohybovým nadáním. Ručičkami si nahodí náramky stylem keltských kněžek před obřadem, nejlépe na každou ruku jeden. Ten pohyb je zcela ženský a elegantní, až jí ho závidím. Leze s velkým přehledem, ale hlavně chodí podél stolu, myslím, že klidně můžu říct, že ho obíhá, ale dokonce se už i pouští! Udělá dva tři krůčky a pak se jí nožičky zapletou. Dlužno jí přiznat, že padá dost šikovně a z ran si moc nedělá.
Vypadá to, že první slůvko bude ham, aspoň zatím se to podobá normálním slovům nejvíc.
Je to naše šikovná beruška a jak říká tatínek, nádhernice nádherná....