Kája poprvé marodem

Člověk si většinou vozí z dovolené dobrou náladu, spoustu nově načerpané energie, možná suvenýry.. My si však přivezli úplně něco jiného. My si přivezli nachlazení.


Zřejmě po onom výletu v mlze jsme naší holčičku dorazili. Jestli do té doby pokuckávala, tak zde bylo dílo dokonáno. A snad se k tomu přidala opravdu ještě viróza, kterou Kája chytila ochutnáváním hraček v dětském koutku. A nebo to možná nebyla viróza, ale jen projev nachlazení. Ať tak či onak, dva dny po návratu z dovolené byla v noci Kája neklidná. Vzali jsme ji kolem třetí hodiny ranní k nám do postele, kde ležíc na zádech se rozkašlala a poprvé poblinkala. A jelikož byla zrovna po kojení, byla to opravdu velká spoušť. V nás situace vyvolala překvapení a zděšení. A to byl jen začátek. Po další tři dny, kdykoliv Kája něco jedla – a to něco bylo vždy jen mateřské mléko, protože vše ostatní odmítala, tak jsme stáli v pohotovosti s plenami, připravené zachytávat veškerou vrácenou potravu. Občas to byla jen otázka minut, než to šlo ven, jindy to trvalo třeba i dvě, tři hodiny.

Nachlazení bylo samozřejmě doprovázeno též plným nosem. Co je pro nás samozřejmostí a jednoduché, tak pro takhle malé dítě je neskutečná zátěž. Štěstí je, že již umí dýchat pusou. Ovšem stále zjevně preferuje nos. A ten má plný. Čili to zkusí, nejde to, spustí zoufalý pláč a tím se to jen zhoršuje. Několikrát denně a někdy i několikrát za hodinu jsme odsávali z nosu. Vždy ji to pomohlo, ale jelikož se bránila a často i rozčilovala a opět plakala, nos se brzy znovu beznadějně ucpával.

Bylo to sedm opravdu těžkých dní a nocí. Třikrát i vícekrát za noc se hlady budila. A každé kojení jsme byli oba v pozoru a čekali, kdy se zase poblinká. Většinou nás nezklamala...

Ale mělo to i „pozitivní“ stránky. Jak byla holčička zoufalá, tak se naučila „mazlit“. V náručí se přitiskla na rameno a objala nás kolem krku. To byla jediná pozice, kdy byla aspoň trochu klidná a spokojená. Běda však, když se člověk pokusil s ní v náručí sednout nebo snad lehnout. To okamžitě projevila svůj odpor k našemu konání a řvala, dokud jsme si opět nestoupli. Jednu noc jsme takto skoro celou prostáli. Nakonec po několika hodinách mi přeci jen usnula na rameni, nejdřív jsem si opatrně sedl a následní s ní lehl. Já ležel na zádech a ona mi na břiše. Zůstali jsme tak ještě asi další hodinu. Pak se ji podařilo uložit na další hodinu do postýlky... To mazlení ji zůstalo i poté, co se uzdravila.

Trvalo šest dní, než přestala blinkat, deset dní, než se ji přestali u nosu dělat bublinky, když se snažila dýchat nosem a kašel má trochu i dneska, čtrnáct dní od začátku nemoci. Už teď se bojím, až se objeví další nemoc, ať již zase „pouhé“ nachlazení nebo třeba angína...