Tak už je to týden, co se mi holky vrátily z "dovolené" na venkově. Čtrnáct dní jsem byl slaměný vdovec. Musím říct, že jsem se docela těšil, až se jím stanu, až si trochu odpočinu, ale jak to všechno ve skutečnosti bylo?
V sobotu jsem holky odvážel do Sadské, kde jsem s nima byl do neděle a pak se vrátil do šumu velkoměsta, zanechávajíc je s babičkou a strejdou Honzou. 
Plánoval jsem, jak si doma odpočinu, jak budu brzo chodit spát a pozdě vstávat. Nicméně v práci byl velký fofr a tak se mé plány nevyplnily. Ve středu jsem jel do Sadské snad ještě unavenější, než když jsem v neděli odjížděl.
Silvie mne vítala s Kájou v náručí a ta na mne koukala a úplně na ní bylo vidět, jak vzpomíná, kdo že to vlastně jsem, kde jsem tak dlouho byl a zda se mne má bát nebo být ráda, že mne vidí. Po několika sekundách přemýšlení se ji roztáhl úsměv od ucha k uchu a natáhla ke mne ručičky. Akorát, že když jsem si ji vzal, tak si to rozmyslela, začala se odtahovat a poplakávat. Tak si ji Silvie vzala zase zpátky a byl klid. Nicméně po mne stále pokukovala a když jsem se na ni podíval, tak se styděla. Bylo to poprvé, co něco takového projevila. Bojovala s tím, že se na mne chce dívat a zároveň stud ji vždy donutil schovat tvářičku v náručí mámy. Trvalo asi další dvě minuty, než se zcela osmělila a mohl jsem si ji zase vzít do náruče já.
Největší problém byl se spaním. Domácí postel se s ničím nevyrovná. Navíc ji babička přes den několikrát ukládala ke spánku, na což Kája nebyla zvyklá a tak se stávalo, že usínání večer trvalo klidně hodinu a navíc se beruška budila v pět hodin.
Druhý týden bylo víceméně ošklivě a tak si pobyt na venkově zas až tak neužily. A tak jsem si v sobotu ráno odvezl holky zase domů.Kája se nadýchala čerstvějšího vzduchu, pochovala se víc, než je obvyklé, ale přeci jenom, doma je doma. K naší radosti se jí opět srovnalo usínání i probouzení.
Tak jsme zase všichni spolu, což je krásný pocit. Vlastně mi chybělo i to ranní vstávání, abych mohl nechat Silvinku ještě chvíli spát a mohl si užít Káji.. Ale úplně nejvíc ze všeho mi chyběl jejich úsměv.. Ten který dokáže rozjasnit celý den...
Další fotky jsou k vidění ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat